Božena se vrátila domů za Karlem.Karel se ji lhostejným tónem zeptal: "Chudáku to ti bylo asi hodně špatně viď?" Najednou Božena nasadila ustrašený výraz a řekla neklidně: "Ano, bylo mi hrozně" Pak Karel řekl stejně lhostejným tónem jako předtím: "Sára už na tebe čeká, prý chce aby si ji četla" Božena měla otevřenou pusu do kořán vždyť malá elfka nemůže být v domě,je v lese!!Šla tedy do jejího malého pokojíku.Sára ležela na dřevěné posteli přikrytá bílou pokrývkou se vzory květinek.Vlásky se ji neposedně vlnily kolem hlavy.Když Božena přišla malá Sára zvážněla a změřila si ji pohledem její modré oči se na Boženu zlověstně dívali.Sára řekla krásným jemným hláskem: "Co si to udělala?" Božena si v mžiku všimla že dítě má na zádech už pořádně velký hrb!!A její uši byli špičatější a delší.Její očï ještě víc průzračně modré.Dlouho bylo ticho a pak Božena odpověděla roztřeseným hlasem: "Já...vážně mě to mrzí....." Malá holčička zřejmě nevypadala že by Boženě důvěřovala.Upírala na ni modré oči a její výraz byl víc než rozzuřený.Božena ji chtěla pohladit a všechno vysvětlit, ale elfka se pohladit nenechala a rychle se Boženě vysmekla pak řekla hlasem který nepřipomínal dítě, ale dospělého člověka: "Jdi!!!Jdi!!"
Božena se ji snažila obejmout, ale elfka se vždy hbitě vysmekla a tak Božena pomalu odcházela z jejího pokoje.Elfka potom řekla: "Tohle ti nikdy nezapomenu!!!Rozumíš?NIKDY!" Boženě stékali slzy, ale pak nakonec odešla.Malá elfka si najednou stahla svou noční košilku.Místo pahýlů se na zádech rýsovala fialová křídla, nebyla sice moc velká, ale na let to stačilo.Pod blonďatými kudrnkami měla krásné špičaté uši.Byla nesmírně rozezlená začala kolem se be všechno vyhazovat.Roztrhala všechny knihy,rozbíjela nábytek a dokonce i okno.Strhla tapety a když bylo všechno v nepořádku, lehla si Sára a koukala se na všechny rozbité poličky,rozthrané knihy a po tváři ji na chvilku přelétl usměv, zlomyslný usměv.. Sára měla obrovskou sílu.Hrozně rychle běhala a to se teprv ještě nenaučila létat.Najednou se rozrazily dveře dětského pokoje a v nich byla Božena s Karlem.Oba dva se na ten nepořádek koukali šokovaně.Božena vypadala že jí je do breku a Karel ohromeně, ale také hněvivě."Vyjímečné dítě" Řekla Božena a po tváři ji stékala první slza smutku.

